Nestabilní diabetes mellitus 1. typu

Vydáno: 31.01.2011 06:00 , Autor: MUDr. Lucie Sobotková

Diabetes mellitus 1. typu je onemocnění, kterým trpí asi 0,4 % populace. Je vzácnější než běžnější diabetes mellitus 2. typu, kterým trpí přibližně 90 % všech diabetiků.

související témata: Diabetologie

 
I když jsou projevy a následky obou dvou chorob obdobné (to znamená vysoká hladina cukru v krvi /hyperglykemie/ a rozvinutí chronických komplikací, jako je postižení očí, ledvin, nohou, sklon k onemocněním srdce, mozkové mrtvici a dalším cévním onemocněním), příčiny jsou rozdílné.

U nemocných s diabetem 1. typu si tělo z neznámého důvodu začne vytvářet protilátky proti buňkám slinivky břišní tvořícím inzulin. Inzulin je hormon nezbytný pro přesun cukru v krvi do buněk těla, kde je cukr dále použit jako zdroj energie.

Diabetes 1. typu je tedy charakterizován absolutním nedostatkem inzulinu.

Co přesně je příčinou rozvoje tohoto zánětu, není dosud zcela jasné. Víme, že je nutná určitá genetická dispozice a pravděpodobně spolupůsobení virové infekce. K nákaze těmito běžnými viry může dojít ve velmi časném období, někdy i před porodem.

Cukrovka 1. typu je tedy do značné míry blízká jiným autoimunitním onemocněním, jako je roztroušená skleróza, revmatická onemocnění jako lupus erythematodes, některé typy onemocnění štítné žlázy či selhání nadledvin a mnohá další.

Buňky slinivky břišní jsou protilátkami likvidovány a produkce inzulinu při zániku většiny těchto buněk začne klesat. Rychlost zániku je u různých jedinců rozdílná, obecně platí, že u malých dětí probíhá destrukce buněk rychleji než u mladistvých a dospělých. V důsledku nedostatečné a postupně vůbec žádné tvorby inzulinu v těle dochází k hyperglykemii - cukr se hromadí v krvi a uniká do moči.

Diabetes 1. typu začíná většinou v dětství a dospívání. Jeho vznik po 30. roce věku je možný, nazýváme ho pak LADA - autoimunitní diabetes dospělých. Tento typ je charakterizován časnou závislostí na léčbě inzulinem a není jako diabetes 2. typu spojen s obezitou, vysokým krevním tlakem či poruchou metabolismu cukrů.
 

Nástup diabetu 1. typu může být dramatický

• začátek diabetu mellitu 1. typu tedy může být náhlý a dramatický
• dochází k výraznému hubnutí
• únavě 
• velké žízni (nemocní vypijí i 8-10 litrů tekutin denně) a častému močení
• obvykle se objevuje nechutenství.

Prvním projevem tohoto onemocnění může být i diabetická ketoacidóza - stav, kdy se k vysoké glykemii v krvi přidává i celková porucha metabolismu s nárůstem odpadních produktů (ketolátek) v krvi i moči.

Nemocný bývá dehydratovaný, slabý, zrychleně dýchá, dech je cítit po acetonu, mohou být přítomny bolesti břicha a může dojít k bezvědomí.

Tělo je odkázáno na inzulin zvenčí

Diabetes mellitus 1. typu je léčen zásadně inzulinem v kombinaci s dietními a režimovými opatřeními. Léčba tabletami se neužívá, není účinná, neboť neřeší nedostatek inzulinu. Existují vzácné výjimky, kdy je u obézních diabetiků 1. typu nutno po přechodnou dobu přidat k léčbě inzulinem tablety běžně užívané u diabetiků 2. typu ke „zlomení“ inzulinové rezistence.

Tyto postupy patří do rukou zkušeným diabetologům.

Hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi) i hyperglykemie (vysoká hladina cukru v krvi) jsou nežádoucí, ale nelze se jich zcela vyvarovat.

Stříkačky nahrazeny perem a pumpou

• většina diabetiků 1. typu si inzulin aplikuje pomocí inzulinových „per“, což jsou automatické aplikátory inzulinu, zjednodušeně lze jejich funkci přirovnat k propisce. Do inzulinového pera se vloží bombička - náplň (cartridge), která vydrží na řadu aplikací. Většina diabetiků 1. typu si inzulin aplikuje čtyřikrát denně.
• další možností aplikace inzulinu je léčba inzulinovou pumpou. V tomto případě u sebe pacient stále nosí přístroj velikosti mobilního telefonu, kterým pomocí do podkoží zavedené kanyly dostává malé dávky inzulinu na základě nastavení pumpy během celého dne a připichuje si další dávky k jídlům nebo při hyperglykemii.

Výhodou inzulinové pumpy je pružnost režimu při nepravidelném životním stylu, například při nočních směnách, sportování, při nočních hypoglykemiích, které se nedaří ovlivnit běžnou léčbou inzulinovým perem. Také se snižuje množství vpichů, protože kanyla se přepichuje každé tři nebo čtyři dny. Na druhou stranu je nezbytné častější stanovování glykemie z kapky krve z prstu glukometrem a dokonalé ovládání přístroje.

Labilní (brittle) diabetes

Jak bylo uvedeno výše, žádný diabetik se nevyhne kolísání glykemií. Pokud ale glykemie „skáčou“ významně, to znamená, že se opakují těžké hypoglykemie, u kterých nemocný upadá do bezvědomí, objevují se hyperglykemie s ketoacidózou a nutností častých hospitalizací, pak se často hovoří o labilním (brittle) diabetu. V názvosloví v tomto případě panuje určitá různorodost.

Vliv psychiky a okolí pacienta

„Pravý“ labilní diabetes definoval Robert Tattersall v 70. letech. Prokázal, že nejčastější příčina lability diabetu není organická, ale že ve většině případů jsou prvotním problémem psychologicko-sociální faktory, které ovlivňují život pacienta.

Výkyvy glykemie jsou až následnou, sekundární abnormalitou. V těchto případech jsou glykemie chaotické, jakoby neovlivnitelné režimovými opatřeními ani aplikací inzulinu. Běžný život je narušován opakovanými hospitalizacemi.

Psychosociálními vlivy jsou osobní a rodinné problémy, stres, nevyrovnání se s onemocněním, deprese a další poruchy.

Labilní diabetes může být spojen i s poruchami příjmu potravy - mentální anorexií, bulimií. Příčinou může být rovněž účelové jednání ve smyslu manipulace s dávkami inzulinu. Typickým pacientem s brittle diabetes jsou mladé dívky a ženy.

Stavy ovlivnitelné léčbou a režimem

Rozkolísaný diabetes v širším slova smyslu zahrnuje další příčiny. Nepoznané noční hypoglykemie, na které navazuje ranní hyperglykemie (takzvaný Somogyiho efekt). Případně hypoglykemii, která je „dojezená“ rychlými cukry a následuje posthypoglykemická hyperglykemie.

Tyto stavy jsou ovlivnitelné léčbou. Pokud si pacient vede záznamy o glykemiích a aplikaci inzulinu, hypoa hyperglykemiích, lze zpětně u lékaře tyto situace rozebrat a upravit léčbu - změnit časy a dávky inzulinu, vyměnit běžný lidský inzulin za inzulinový analog s velmi rychlým nástupem účinku nebo naopak s prodlouženým účinkem při večerní aplikaci, je také možné uvažovat o léčbě inzulinovou pumpou, která tyto stavy často pomůže alespoň částečně řešit.

Inzulinová rezistence

Příčinou rozkolísání diabetu 1. typu může být i inzulinová resistence - stav typický pro diabetiky 2. typu. V tomto případě jsou buňky těla špatně citlivé na dodaný inzulin a je nutné stále zvyšovat dávky inzulinu. K této poruše dochází u diabetiků s nadváhou nebo obezitou, nesportujících nebo u těch, kteří ukončili aktivní sportování. I tuto poruchu lze ovlivnit - přísnou redukční dietou, kdy se citlivost na inzulin obnoví, nebo přidáním prášků běžně užívaných u diabetiků 2. typu.

NADĚJÍ DO BUDOUCNA JSOU TRANSPLANTACE

Experimentálně se vědci zabývají inzulinovými pumpami voperovanými do těla, jakousi „umělou slinivkou“. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) se již běžně provádějí kombinované transplantace ledviny spolu se slinivkou, ovšem pouze u vhodných nemocných s diabetem a selháním ledvin, a ještě stále poměrně vzácně se transplantují pouze buňky slinivky břišní. Tyto metody se jistě budou dále rozvíjet a nabídnou naději na vyléčení diabetikům 1. typu. V tuto chvíli diabetes zcela neřeší, většina transplantovaných nemocných se po čase k aplikaci inzulinu vrací.

Průměrné hodnocení 81%

Hodnotilo 95 čtenářů.

Ohodnoťte článek

tisknout | převést do PDF | poslat známému | do oblíbených

• Facebook
• Google
• Linkuj
• Twitter

• Diabetes mellitus I. typu
• Diabetes mellitus II. typu
• Komplikace diabetu
• Diabetes a těhotenství
• Diabetes a výživa

• Aukce
• Pacientské organizace
• Pomáháme si v komunitě

• O nás
• Naši partneři
• Pro sponzory a inzerenty
• Kontakt

Nosíte DIA obuv?

DIA obuv znamená nejen komfort pro Vaše nohy, ale zároveň prevenci vzniku komplikací. Nosíte takovou obuv?